Pikasso v šoku

18.5.2018 jsem si vzala štětec do ruky a zkusila jsem svůj první tah. Bylo to příšerné. A stejně tak i mé další pokusy. Zkoušela jsem to zas a znovu. Představovala jsem si, jak mi pod rukou vzniká něco úžasného. Představovala jsem si, jak ve mně dřímá skrytý talent, na který čeká celý svět. Opak byl ale pravdou. Každý dokončený pokus mě přesvědčoval o tom, že malovat vůbec, ale opravdu vůbec neumím.

Jenže to něco ve mně mi nedávalo spát, chtělo to ven, chtělo to žít. To proto, že kreativita - touha projevit se - je skutečná jako krev a nehodlá se podřídit naší haha představě o způsobu, kterým se chce projevit. Má svou vlastní palici (hlavu). Probuzená a proudící kreativita je naše vnitřní Já, je to Vesmír, jsme to my, je to každý krok naší cesty. Náš vnitřní umělec je naše vnitřní dítě, které potřebuje pozornost, péči a má nekonečnou chuť zkoušet nové věci.

Malovat opravdu neumím. Mám na to tisíce důkazů! Ale nevzdala jsem to, až jsem našla svou vlastní kreativní cestu...